-8.png)
Přijetím člověka do domova pro seniory nebo domova se zvláštním režimem jeho rodina nepřestává být důležitou součástí jeho života. Naopak – právě rodinní příslušníci mohou významně přispět k tomu, aby si člověk i v prostředí pobytové služby zachoval své zvyklosti, zájmy, vzpomínky a především pocit, že je stále sám sebou.
Rodina svého blízkého zná z jiné perspektivy než pracovníci zařízení. Ví, jaký život vedl, jaké měl zaměstnání, co ho bavilo, jakou hudbu poslouchal, jaké měl zvyklosti nebo na co byl v životě pyšný. Tyto informace mohou být pro pracovníky velmi cenné při hledání vhodných způsobů aktivizace. Zároveň však neplatí, že každá rodina má se seniorem mnoho společných témat. Některé rodiny jsou velmi aktivní a návštěvy si přirozeně zpestřují společnými činnostmi. Jindy je vztah nebo komunikace složitější a hledání společného tématu může být obtížné. Ještě náročnější může být situace u člověka s degenerativním onemocněním mozku, kdy se postupně mění jeho schopnost komunikovat, vybavovat si informace a zapojovat se do aktivit.i
Aktivizace nemusí znamenat pouze trénování paměti nebo vyplňování pracovních listů. Jejím smyslem je především podporovat člověka v činnostech, které mu dávají smysl, přinášejí mu radost, pocit užitečnosti nebo umožňují být v kontaktu s druhými.
Velmi důležité je proto přizpůsobit aktivitu aktuálním možnostem člověka. To platí dvojnásob u lidí s demencí. Nevhodně položená otázka může člověka dostat do situace, kdy si připadá zkoušený. Například otázka „Co jsi dnes dělala?“ nebo „Co jsi měla k obědu?“ může být pro člověka s poruchou krátkodobé paměti obtížná. Pokud si odpověď nevybaví, může se dostat do rozpaků, protože neví, co říct.
Mnohem vhodnější může být nabídnout konkrétní podnět – fotografii, hudbu, známý předmět, obrázek nebo jednoduchou činnost. Nemusíme přitom očekávat správnou odpověď. Důležitější než ověřit, zda si člověk něco pamatuje, je vytvořit příjemný okamžik společného kontaktu.
Pokud rodina neví, o čem se svým blízkým povídat nebo co s ním dělat, není to důvod k obavám. Někdy stačí vycházet z jeho minulého života a hledat drobné stopy, které mohou napovědět. Pomoci mohou staré fotografie, hudba, předměty spojené s jeho povoláním nebo zálibami, ale také běžné každodenní činnosti.
U člověka s pokročilou demencí navíc nemusí být vždy možné najít konkrétní vzpomínku nebo společné téma. Aktivizace pak může spočívat spíše ve smyslovém a emočním prožitku – v poslechu známé hudby, společném pozorování fotografií, doteku, pohybu nebo prostém sdílení chvíle.
Právě zde je velmi důležitá spolupráce rodiny s personálem zařízení. Aktivizační pracovníci a další pracovníci, kteří klienta znají, mohou rodině poradit, na jaká témata člověk dobře reaguje, jaké činnosti zvládá a které podněty jsou pro něj vhodné. Rodina naopak může pracovníkům předat informace o životním příběhu klienta, jeho zvyklostech a zájmech. Vzniká tak spolupráce, ze které může těžit především samotný senior.
Pro rodinné návštěvy mohou být praktickou pomůckou také aktivizační materiály a pracovní listy. Nemusí však sloužit jako test správných a špatných odpovědí. Mohou být pouze prostředníkem ke společnému rozhovoru a činnosti.
Na webu www.bavsen.cz jsou k dispozici pracovní listy a další aktivizační materiály, které lze stáhnout, vytisknout a využít při návštěvě seniora. Jejich výběr je vhodné přizpůsobit schopnostem konkrétního člověka a případně jej konzultovat s pracovníky zařízení.
Nejdůležitější totiž není, kolik úkolů senior zvládne nebo kolik si toho během návštěvy zapamatuje. Smyslem aktivizace je člověka podpořit, nikoli upozorňovat na jeho ztráty a omezení.
Rodina proto nemusí být „dalším aktivizačním pracovníkem“. Její největší hodnotou je vztah, blízkost a znalost životního příběhu člověka. Někdy bude návštěva naplněná povídáním a společnou činností, jindy bude nejcennější jen klidně spolu sedět.
Aktivizace totiž není především o tom, co senior zvládne udělat. Je o tom, co spolu s blízkým člověkem může ještě prožívat.