Zveřejňování fotografií seniorů na sociálních sítích

Zveřejňování fotografií na sociálních sítích je dnes běžnou praxí, která může sloužit jako nástroj pro propagaci, informování o aktivitách a ukazování pozitivní atmosféry v zařízeních pro seniory. Na jedné straně mohou být fotky z každodenního života seniorů inspirativní a ukazovat kvalitní péči a aktivní přístup, na straně druhé ale přinášejí i otázky týkající se soukromí, souhlasu a důstojnosti klientů.

Problém s neznalostí sociálních sítí

Mnoho seniorů, zejména těch v domovech seniorů a domovech se zvláštním režimem, nemá povědomí o tom, jak fungují sociální sítě, a ani si neuvědomují, co všechno obnáší zveřejnění jejich fotografie na veřejné platformě. Na rozdíl od mladších generací, kteří se s těmito technologiemi setkávají denně, senioři často nemají dostatečné znalosti, aby posoudili, jak široce a trvale může být jejich obrázek sdílen. Někteří se mohou dokonce necítit pohodlně s tím, že by jejich fotografie byly veřejně dostupné.

Důstojnost a informovaný souhlas

Pro každý případ zveřejnění fotografie je zásadní, aby senioři dokázali relevantně zhodnotit situaci a vyjádřit souhlas. To je klíčový prvek etiky – není přijatelné umisťovat fotografie na veřejné sociální sítě, pokud osoba na nich není schopná dát jasný, plně informovaný souhlas. Tento souhlas by měl být nejen výslovný, ale také by měl zohledňovat schopnost klienta posoudit, co zveřejnění fotografie obnáší.

V praxi to znamená, že pokud senior trpí demencí nebo jakýmikoli jinými kognitivními poruchami, které mu brání pochopit důsledky zveřejnění jeho fotografie, není vhodné se uchylovat k jejímu zveřejnění. Klient musí mít možnost rozhodnout se, zda chce být na fotografii na sociálních sítích, a pokud tuto schopnost nemá, fotografie by měly zůstat v prostředí, které je pro něj bezpečné a soukromé – například na nástěnce v zařízení, kde si je může prohlédnout.

Závěr: Co by si přál klient?

Kdybychom se zeptali klienta, zda by si přál, aby byly jeho fotografie zveřejněny na sociálních sítích, odpověď by byla pro většinu seniorů nejspíše záporná, nebo alespoň velmi opatrná. Představme si, že bychom se my sami nacházeli v jejich kůži – mnozí z nás by pravděpodobně nechtěli, aby naše soukromí bylo vystavováno veřejnosti bez toho, abychom plně rozuměli, co to obnáší.