-8.png)
Náš mozek neustále ukládá a třídí obrovské množství informací. Když vstoupíte do místnosti, zpracovává barvy, tvary, zvuky i vůně. Normálně se všechny tyto vjemy uloží jako nové zážitky. Občas se ale stane, že se signály lehce „překříží“. Mozek si na chvíli „myslí“, že už situaci zná – protože připomíná něco z dřívějška, co se vám uložilo do paměti.
Výzkumy ukazují, že deja vu je vlastně jakási kontrola kvality mozku. Podobá se tomu, když počítač porovnává nové soubory se starými, aby zjistil, jestli se nepřekrývají. Když se objeví podobnost, dostanete falešný pocit známosti.
Jedna z nejpopulárnějších teorií tvrdí, že za deja vu může časové zpoždění mezi dvěma drahami, kterými mozek zpracovává informace. Pokud k vám obraz nebo zvuk dorazí o nepatrný zlomek sekundy později, mozek si to může vyložit tak, že se to už jednou stalo. Jako kdybyste četli tu samou větu dvakrát za sebou, jen o pár okamžiků posunutě.
Moderní výzkumy pomocí magnetické rezonance naznačují, že deja vu souvisí s oblastí mozku zvanou hipokampus – centrem naší paměti a orientace. Při experimentálních pokusech vědci vyvolali deja vu tím, že účastníkům ukazovali scény, které byly velmi podobné těm, jež už předtím viděli. Mozek na ně reagoval jako na něco „známého“, i když šlo technicky o novou zkušenost.
Deja vu bylo dlouho opředeno tajemstvím a někteří lidé v něm hledali důkaz reinkarnace, předvídání budoucnosti nebo „šestého smyslu“. Dnes už ale víme, že jde spíše o zajímavý omyl mozku – iluzi paměti, která nám ukazuje, jak složitě a jemně pracuje naše mysl.
Možná vás překvapí, že vědci deja vu považují za známku zdravého mozku. Ukazuje totiž, že váš mozek aktivně sleduje, jestli to, co prožíváte, zapadá do vašich vzpomínek. Je to podobné, jako když kontrolujete účet v bance – jen místo čísel ověřujete zážitky.